Dotazník

Na prahu mariánského měsíce v neděli 30. dubna dostali biřmovanci za úkol vyplnit anonymní dotazník a odpovědět na následující otázky:

  1. Pomáhá vám v něčem příprava na biřmování?
  2. Jak se během dne modlíte?
  3. Využíváte biblické citáty, které vždycky dostáváte? (každý den – občas – nevyužívám)
  4. Čím je Nový zákon nový?
  5. Kdo je Ježíš Kristus?
  6. Jaké máme svátosti?
  7. Jak zní 8. přikázání Desatera?
  8. Proč chodíme v neděli do kostela?
  9. Co je na duchovním životě těžké?
  10. Co bude po smrti?
  11. Pamatujete si, kdy jste byli pokřtěni? (ano – ne)
  12. Chtěli byste, aby pokračovala podobná setkání jako tyto přípravy i po biřmování na podzim? (ano – ne)

 


Panna Maria – podle konstituce Světlo národů (Lumen Gentium)

Poté jsme se již věnovali tématu Panny Marie. Za vodítko jsme zvolili osmou kapitolu věroučné konstituce o církvi Druhého vatikánského koncilu s názvem Světlo národů (Lumen Gentium).

(převzato z http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19641121_lumen-gentium_cs.html)

 

 

KAPITOLA 8

BLAHOSLAVENÁ PANNA MARIA, MATKA BOŽÍ,

V TAJEMSTVÍ KRISTA A CÍRKVE

 

1. Úvod

MARIA V TAJEMSTVÍ KRISTOVĚ

52 Svrchovaně dobrotivý a moudrý Bůh chtěl uskutečnit vykoupení světa, a proto „když se naplnil čas, poslal svého Syna, narozeného ze ženy (…) Tak jsme byli přijati za syny“ (Gal 4,4-5). „On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého, přijal tělo z Marie Panny.“ (1)((1/Vyznání cařihradské: Mansi 3, 566. Srov. Efes. koncil, tamtéž 4, 1130 (a rovněž tamtéž 2, 665 a 4, 1071); Chalced. koncil, tamtéž 7, 111-116; 2. cařihr. koncil, tamtéž 9, 375-396; Římský misál, kánon.)) Toto božské tajemství spásy se nám zjevuje a pokračuje v církvi, kterou Pán ustavil jako své tělo. V církvi mají věřící, kteří patří ke Kristu jako hlavě a jsou ve společenství se všemi svatými, také uctívat památku „především slavné a ustavičné panny Marie, rodičky Boha a našeho Pána Ježíše Krista“. (2)((2/Římský misál, kánon.))

MARIA A CÍRKEV

53 Panna Maria, která při andělově zvěstování přijala Boží Slovo v srdci i v těle a zrodila světu Život, je uznávána a ctěna jako pravá matka Boha a Vykupitele. Vykoupena vznešenějším způsobem vzhledem k zásluhám svého syna a s ním spojena těsným a nerozlučným poutem, je obdařena tím nejvyšším úkolem a důstojností, že je rodička Božího Syna, a proto i milovaná dcera Otce a svatyně Ducha svatého. Tímto vynikajícím darem milosti daleko předčí všechny jiné tvory nebeské i pozemské. Zároveň však je spojena se všemi lidmi v Adamově potomstvu, kteří potřebují spásu, ba „je dokonce matka (Kristových) údů (…), poněvadž svou láskou spolupracovala, aby se zrodili v církvi věřící, kteří jsou údy té hlavy“. (3)((3/Sv. Augustin, De S. Virginitate 6: PL 40, 399.)) Proto je také oslavována jako vynikající a zcela jedinečný člen církve, jako předobraz a dokonalý vzor její víry a lásky. Katolická církev, poučena Duchem svatým, ji uctívá se synovskou láskou jako svou nejmilovanější matku.

ÚMYSL KONCILU

54 Proto posvátný sněm při výkladu nauky o církvi, v níž božský Vykupitel uskutečňuje spásu, zamýšlí jasně vysvětlit jak úkol blahoslavené Panny v tajemství vtěleného Slova a jeho tajemného Těla, tak i povinnosti vykoupených lidí k Bohorodičce, matce Kristově a matce lidí, zvláště věřících. Nemá však v úmyslu předložit úplnou nauku o Marii nebo rozhodnout otázky, které nebyly prací teologů dosud plně objasněny. Jsou tedy dále oprávněny názory, které katolické školy svobodně hlásají o té, která má ve svaté církvi po Kristu místo nejvyšší a zároveň nám nejbližší. (4)((4/Srov. Pavel VI., proslov na koncilu dne 4.12.1963: AAS 56 (1964), 37.))

2. Mariina úloha v plánu spásy

MATKA MESIÁŠE VE STARÉM ZÁKONĚ

55 Písmo svaté Starého a Nového zákona i úctyhodná tradice ukazují postupně stále jasněji a staví takřka před oči úlohu Spasitelovy matky v plánu spásy. Knihy Starého zákona popisují dějiny spásy, jimiž je pozvolna připravován Kristův příchod na svět. Tyto pradávné doklady, jak jsou v církvi čteny a chápány ve světle dalšího a plného zjevení, ukazují stále zřetelněji postavu ženy, Vykupitelovy matky. V tomto světle je už nastíněna prorockými slovy v zaslíbení vítězství nad hadem (srov. Gn 3,15), které bylo dáno prarodičům padlým do hříchu. Podobně je Maria ta panna, která počne a porodí Syna, jenž se bude nazývat Emmanuel (srov. Iz 7,14; viz též Mich 5,2-3; Mt 1,22-23). Ona vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu. S ní konečně, přeslavnou dcerou Siónu, po dlouhém čekání na splnění zaslíbení přišla plnost času a uskutečňuje se nový plán spásy, když Boží Syn z ní přijal lidskou přirozenost, aby tajemstvími svého těla osvobodil člověka od hříchu.

MARIA PŘI ZVĚSTOVÁNÍ

56 Otec milosrdenství však chtěl, aby vtělení předcházel souhlas předurčené matky, aby tak jako kdysi žena přispěla ke smrti, žena přispěla i k životu. To platí skvěle o matce Ježíšově, která světu porodila sám Život vše obnovující a byla od Boha obdařena dary hodnými tak velkého úkolu. Proto se nelze divit, že u svatých otců zavládl obyčej nazývat Bohorodičku zcela svatou a nedotčenou jakoukoli poskvrnou hříchu, takřka modelovanou Duchem svatým a vytvořenou jako nové stvoření. (5)((5/Srov. sv. Germanus Cařihr., Hom. in Annunt. Deiparae: PG 98, 328A; týž, In Dorm. 2: 357. Anastasius Antioch., Serm. 2 de Annunt. 2: PG 89, 1377AB; Serm 3, 2: 1388C. Sv. Ondřej Krét., Can. in B. V. Nat. 4: PG 97, 1321B. In B. V. Nat. 1: 812A; Hom. in dorm. 1: 1068C. Sv. Sofronius, Or. 2. In Annunt. 18: PG 87 (3), 3237BD.)) Nazaretská panna byla od prvního okamžiku svého početí obdařena leskem jedinečné svatosti a z Božího rozkazu pozdravena zvěstujícím andělem jako „milosti plná“ (srov. Lk 1,28). Sama pak odpovídá nebeskému poslu: „Jsem služebnice Páně! Ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). A tak se Maria, dcera Adamova, souhlasící s Božím slovem a bez jakékoli zábrany hříchu, zasvětila se cele jako služebnice Páně osobě a dílu svého syna a pod ním a s ním – z milosti všemohoucího Boha – sloužila tajemství vykoupení. Právem tedy svatí otcové soudí, že Maria nebyla použita Bohem jen trpně, nýbrž že ze svobodné víry a poslušnosti spolupracovala na lidské spáse. Ona totiž, jak praví sv. Irenej, „svou poslušností se stala příčinou spásy pro sebe i pro celé lidské pokolení“. (6)((6/Sv. Irenej, Adv. Haer. III, 22, 4: PG 7, 959A; Harvey 2, 123.)) Proto mnozí svaté otcové ve svých kázáních s oblibou mluví podobně jako on: „Uzel, vzniklý neposlušností Evy, byl rozvázán poslušností Marie; co zauzlila panna Eva nevěrou, to rozuzlila Panna Maria vírou“. (7)((7/Sv. Irenej, tamtéž; Harvey 2, 124.)) Ve srovnání s Evou nazývají Marii „matkou živých“ (8)((8/Sv. Epifanius, Haer. 78, 18: PG 42, 728CD-729AB.)) a často zdůrazňují: „smrt přišla prostřednictvím Evy, život prostřednictvím Marie“. (9)((9/Sv. Jeroným, Epist. 22, 21: PL 22, 408. Srov. sv. Augustin, Serm. 51, 2, 3: PL 38, 335; Serm. 232, 2: 1108. Sv. Cyril Jeruz., Catech. 12, 15: PG 33, 741AB. Sv. Jan Zlatoústý, In Ps. 44, 7: PG 55, 193. Sv. Jan Damašský, Hom. 2 in dorm. B. M. V. 3: PG 96, 728.))

MARIA A JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ

57 Toto spojení matky se synem v díle spásy je zřejmé od chvíle pozemského početí Krista až do jeho smrti. Nejprve, když Maria spěchá navštívit Alžbětu a je od ní pozdravena jako blahoslavená pro svou víru ve slíbenou spásu a předchůdce se radostně pohnul v lůně své matky (srov. Lk 1,41-45); pak při narození, když Bohorodička ukazuje s radostí pastýřům a mudrcům svého prvorozeného syna, který její panenskou čistotu neporušil, nýbrž posvětil. (10)((10/Srov. Later. konil z r. 649, kán. 3: Mansi 10, 1151. Sv. Lev Vel., Epist. ad Flav.: PL 54, 759; Chalced. koncil: Mansi 7, 462. Sv. Ambrož, De instit. virg.: PL 16, 320.)) Když ho pak v chrámě po obětování daru chudých představila Pánu, uslyšela Simeonovu předpověď, že se její syn stane znamením, kterému se bude odporovat, a že duší matky pronikne meč, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí (srov. Lk 2,34-35). Když rodiče ztratili chlapce Ježíše a s bolestí ho hledali, našli ho v chrámě, kde se zabýval věcmi svého Otce; ale slova synova nepochopili. Jeho matka však to všechno uchovávala ve svém srdci a uvažovala o tom (srov. Lk 2,41-51).

MARIA A JEŽÍŠOVA VEŘEJNÁ ČINNOST

58 V Ježíšově veřejném životě se jeho matka výrazně objevuje na počátku, když při svatbě v Galilejské Káně ze soucitu svou přímluvou dala podnět k prvnímu zázraku Ježíše Mesiáše (srov. Jan 2,1-11). V době jeho kázání vyslechla slova, jimiž syn vyzvedl Boží království nad tělesné a pokrevní ohledy a svazky a blahoslavil ty, kteří slyší a zachovávají Boží slovo (srov. Mk 3,35; Lk 11,27-28), jak to ona sama věrně dělala (srov. Lk 2,19 a 51). Tak se také blahoslavená Panna ubírala cestou víry a své spojení se synem udržovala věrně až ke kříži. Tam stála ne bez Božího plánu (srov. Jan 19,25), spolu se svým jednorozeným hluboce trpěla, přidružila se k jeho oběti svou mateřskou duší a láskyplně souhlasila, aby byl zabit obětní dar, který ona zrodila. A nakonec, když Ježíš Kristus umíral na kříži, dal ji za matku učedníkovi těmito slovy: Ženo, to je tvůj syn (srov. Jan 19,26-27). (11)((11/Pius XII., enc. Mystici Corporis, 29.6.1943: AAS 35 (1943), 247-248.))

MARIA PO JEŽÍŠOVĚ NANEBEVSTOUPENÍ

59 Poněvadž však Bůh rozhodl, aby tajemství lidské spásy nebylo slavnostně zjeveno dříve, než sešle Kristem přislíbeného Ducha svatého, vidíme apoštoly přede dnem letnic, jak „jednomyslně setrvávají v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými“ (Sk 1,14), a také Marii svými modlitbami vyprošující dar Ducha svatého, který ji zastínil už při zvěstování. Když konečně neposkvrněná Panna, která byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, (12)((12/Srov. Pius XII., bula Ineffabilis, 8.12.1854: Acta Pii IX I, I, 616; Denz. 1641 (2803).)) dokončila svůj pozemský život, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy (13)((13/Srov. Pius XII., apošt. konst. Munificentissimus, 1.11.1950: AAS 42 (1950); Denz 2333 (3903). Srov. sv. Jan Damašský, Enc. in dorm. Dei genitricis, Hom. 2 a 3: PG 96, 721-761, zvláště 728B. Sv. Germanus Cařihr., In Dei gen. dorm., Serm. 1: PG 98 (6), 340-348; Serm. 3: 361. Sv. Modestus Jeruz., In dorm. SS. Deiparae: PG 86 (2), 3277-3312.)) a vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému synu, Pánu pánů (srov. Zj 19,16) a vítězi nad hříchem a smrtí. (14)((14/Srov. Pius XII., enc. Ad Coeli Reginam, 11.10.1954: AAS 46 (1954): Denz. 3913n. Srov. sv. Ondřej Krét., Hom. 3 in dorm. SS. Deiparae: PG 97, 1089-1109. Sv. Jan Damašský, De fide orth. IV, 14: PG 94, 1153-1161.))

3. Blahoslavená Panna a církev

MARIA A JEDINÝ PROSTŘEDNÍK KRISTUS

60 Máme jediného prostředníka podle apoštolových slov: „Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny“ (1 Tim 2,5-6). Mariina mateřská úloha vůči lidem nikterak nezastiňuje ani nezmenšuje toto jediné prostřednictví Kristovo, nýbrž ukazuje jeho sílu. Celý spasitelný vliv blahoslavené Panny na lidi neplyne totiž z nějaké nutnosti, nýbrž jedině z Božího svobodného rozhodnutí a z nadbytku Kristových zásluh, opírá se o jeho prostřednictví, na něm naprosto závisí a z něho čerpá celou svou sílu. Nijak však nepřekáží přímému spojení věřících s Kristem, nýbrž spíše jen podporuje.

ÚČAST PŘI VYKOUPENÍ 

61 Blahoslavená Panna byla od věčnosti, spolu s vtělením Božího Slova, předurčena za matku Boží a z rozhodnutí Boží prozřetelnosti byla zde na zemi vznešenou matkou božského Vykupitele, jedinečným způsobem nad jiné velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána. Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v chrámě Otci a trpěla se svým synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v řádu milosti.

POKRAČUJÍCÍ PŮSOBENÍ VYKUPITELOVY MATKY

62 Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. (15)((15/Srov. Kleutgen, přepracovaný text De mysterio Verbi incarnati kap. IV: Mansi 53, 290. Srov. sv. Ondřej Krét., In nat. Mariae, Sermo 4: PG 97, 865A. Sv. Germanus Cařihr., In annunt. Deiparae: PG 98, 321BC. In dorm. Deiparae III: 361D. Sv. Jan Damašský, In dorm. B. V. Mariae, Hom. 1, 8: PG 96, 712BC-713A.)) Ve své mateřské lásce se stará o bratry svého syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti. Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice. (16)((16/Srov. Lev XIII., enc. Adiutricem populi, 5.9.1895: AAS 15 (1895-96), 303. Sv. Pius X., enc. Ad diem illum, 2.2.1904: Acta I, 154; Denz. 1978a (3370). Pius XI., enc. Miserentissimus, 8.5.1928: AAS 20 (1928), 178. Pius XII., rozhlasové poselství, 13.5.1946: AAS 38 (1946), 266.)) To je však třeba chápat tak, že se tím důstojnosti a účinnosti jediného prostředníka Krista nic neubírá a nic nepřidává. (17)((17/Srov. sv. Ambrož, Epist. 63: PL 16, 1218.))

Žádný tvor totiž nemůže být nikdy kladen na jednu rovinu s vtěleným Slovem a Vykupitelem. Avšak jako mají na Kristově kněžství rozličným způsobem účast jak posvěcení služebníci, tak věřící lid, a jako se Boží dobrota skutečně vylévá na tvorstvo různým způsobem, tak ani jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji.

Církev neváhá vyznávat takovou podřízenou Mariinu úlohu, stále ji prožívá a klade ji věřícím na srdce, aby pod její mateřskou ochranou vroucněji přilnuli ke svému Prostředníku a Spasiteli.

MARIA VZOR CÍRKVE

63 Blahoslavená Panna darem a úkolem božského mateřství, jímž je spojena se svým Vykupitelem a svými jedinečnými milostmi a dary je také v těsném spojení s církví. Jak učil už sv. Ambrož, Bohorodička je vzor církve, ve víře, lásce a dokonalém spojení s Kristem. (18)((18/Srov. sv. Ambrož, Expos. Lc. II, 7: PL 15, 1555.)) Neboť v tajemství církve, která je plným právem také nazývána matkou a pannou, blahoslavená Panna Maria předchází jako vynikající jedinečný vzor jak panny, tak matky. (19)((19/Srov. Ps.-Petr Dam., Serm. 63: PL 144, 861AB. Godefrid od sv. Viktora, In nat. B. V., Ms. Paris, Mazarine, 1002, fol. 109 r. Gerhoh z Reich., De gloria et honore Filii hominis, 10: PL 194, 1105AB.)) Ve víře a poslušnosti totiž zrodila na zemi Otcova Syna, aniž poznala muže, zastíněna Duchem svatým, jako nová Eva, která nedopřává víru starému hadu, nýbrž ji věnuje, nijakou pochybností neporušenou, Božímu poslu. Zrodila však syna, kterého Bůh ustanovil za prvního z mnoha bratří (srov. Řím 8,29), totiž věřících, při jejichž zrození a vychování ona spolupracuje svou mateřskou láskou.

CÍRKEV – MATKA A PANNA

64 A tak církev, která rozjímá o její tajuplné svatosti, napodobuje její lásku a plní věrně Otcovu vůli, stává se přijetím Božího slova také matkou: kázáním a křtem totiž rodí k novému a nesmrtelnému životu děti počaté z Ducha svatého a zrozené z Boha. A je také panna, protože neporušeně a čistě zachovává věrnost slíbenou Snoubenci a napodobuje matku svého Pána v tom, že silou Ducha svatého zachovává panensky neporušenou víru, pevnou naději a upřímnou lásku. (20)((20/Srov. sv. Ambrož, Expos. Lc. II, 7 a X, 24-25: PL 15, 1555 a 1810. Sv. Augustin, In Io., Tr. 13, 12: PL 35, 1499. Srov. Serm. 191, 2, 3: PL 38, 1010 aj. Srov. také Beda Ven., In Lc. Expos. I, kap. 2: PL 92, 330; Isaac de Stella, Serm. 31: PL 194, 1863A.))

CÍRKEV NÁSLEDUJE MARIINY CTNOSTI

65 Církev už došla v blahoslavené Panně k dokonalosti bez poskvrny a vrásky (srov. Ef 5,27). Věřící se však stále ještě snaží přemáhat hřích a růst ve svatosti. Proto pozvedají oči k Marii, která září celému společenství vyvolených jako vzor ctností. Když o ní církev zbožně uvažuje a rozjímá ve světle vtěleného Slova, s úctou proniká hlouběji do nejvyššího tajemství vtělení a připodobňuje se tak stále více svému Snoubenci. Maria, která vstoupila hluboko do dějin spásy, jistým způsobem v sobě spojuje a vyzařuje největší skutečnosti víry. Když je oslavována a uctívána, volá věřící k svému synu a k jeho oběti i k lásce k Otci. Poněvadž však církev usiluje o oslavu Kristovu, stává se podobnější svému vznešenému vzoru, když stále roste ve víře, naději a lásce, a ve všem hledá a plní Boží vůli. A tak církev i ve své apoštolské práci právem vzhlíží k té, která zrodila Krista, jenž se proto počal z Ducha svatého a zrodil se z Panny, aby se prostřednictvím církve zrodil a rostl také v srdci věřících. Tato panna byla ve svém životě příkladem takové mateřské lásky, která má oživovat všechny, kdo spolupracují v apoštolském poslání církve při znovuzrození lidí..

4. Mariánská úcta v církvi

RÁZ A PODKLAD MARIÁNSKÉ ÚCTY

66 Marii, Boží milostí pro syna vyvýšeného nad všechny anděly a lidi, církev právem uctívá zvláštní úctou jako svatou matku Boží, která měla účast na Kristových tajemstvích. Vskutku už od nejstarších dob je blahoslavená Panna uctívána pod názvem „Bohorodička“ a věřící se v modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách. (21)((21/Srov. Římský breviář, antif. „Pod ochranu tvou“ z 1. nešpor malých mariánských hodinek.)) Zvláště od Efeského sněmu podivuhodně vzrostla úcta Božího lidu k Marii a projevovala se uctíváním, láskou, vyzváním a následováním, jak to vyjadřují její prorocká slova: „Budou mě blahoslavit všechna pokolení, neboť mi učinil veliké věci ten, jenž je mocný“ (Lk 1,48-49). Tato úcta, která byla v církvi vždycky, je sice zcela jedinečná, ale podstatně se liší od úcty klanění, která se vzdává vtělenému Slovu stejně jako Otci i Duchu svatému, a velmi ji podporuje. Různé formy oddané úcty Boží rodičce, které církev schválila v mezích zdravé a pravověrné nauky podle poměrů dobových a místních a podle povahy a ducha věřících, působí to, že když je ctěna Matka, je náležitě poznáván, milován a oslavován i Syn – kvůli kterému bylo všechno stvořeno (srov. Kol 1,15-16) a o němž věčný Otec rozhodl, „aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti“ (Kol 1,19) – a jeho přikázání jsou zachovávána.

PASTORAČNÍ POKYNY

67 Posvátný sněm vyhlašuje tuto katolickou nauku uváženě a zároveň vybízí všechny syny církve, aby velkodušně podporovali úctu k blahoslavené Panně, především liturgickou, a vážili si mariánských modliteb a pobožností, které učitelský úřad církve během staletí doporučoval. Je třeba též přesně zachovávat to, co bylo v minulosti rozhodnuto o uctívání obrazů Krista, blahoslavené Panny a svatých. (22)((22/Srov. 2. nicej. koncil, r. 787: Mansi 13, 378-379; Denz 302 (600-601). Trid. koncil, 25. zas.: Mansi 33, 171-172.)) Teology a kazatele Božího slova však sněm naléhavě vybízí, aby se při úvahách o jedinečné důstojnosti Bohorodičky varovali jak nesprávného přehánění, tak i přílišné úzkoprsosti. (23)((23/Srov. Pius XII., rozhlasové poselství, 24.10.1954: AAS 46 (1954), 679. Enc. Ad Coeli Reginam, 11.10.1954: AAS 46 (1954), 637.)) Budou-li pod vedením učitelského úřadu církve studovat Písmo svaté, svaté otce, církevní učitele a církevní liturgii, budou správně objasňovat úkoly a výsady blahoslavené Panny; ty mají vždycky vztah ke Kristu, původci veškeré pravdy, svatosti a zbožnosti. Jak ve slovech, tak i v činech ať se pečlivě chrání všeho, co by mohlo odloučené bratry nebo kohokoli jiného uvést v omyl o pravé nauce církve. Věřící ať nezapomínají, že pravá úcta nespočívá ani v neplodném a přechodném citu, ani v nějaké nepodložené důvěřivosti, nýbrž že vychází z pravé víry, která nás přivádí k uznání vznešenosti Bohorodičky a povzbuzuje k synovské lásce k naší Matce a k následování jejích ctností.

5. Maria, znamení jisté naděje a útěchy pro putující Boží lid

MARIA, ZNAMENÍ NADĚJE

68 Jako je matka Ježíšova, oslavená už s tělem a duší v nebi, obrazem i počátkem církve, která se dovrší v budoucím věku, tak zde na zemi září před putujícím Božím lidem jako znamení jisté naděje a útěchy, dokud nepřijde den Páně (srov. 2 Petr 3,10).

MARIA A KŘESŤANSKÁ JEDNOTA 

69 Tomuto posvátnému sněmu působí velikou radost a útěchu, že ani mezi odloučenými bratry nechybějí ti, kteří matce Pána a Spasitele vzdávají patřičnou úctu, zvláště u východních křesťanů, kteří se s námi scházejí s vroucím nadšením a oddaným srdcem v uctívání Bohorodičky, vždy panny. (24)((24/Srov. Pius XI., enc. Ecclesiam Dei, 12.11.1923: AAS 15 (1923), 581. Pius XII., enc. Fulgens corona, 8.9.1953: AAS 45 (1953), 590-591.)) Všichni věřící v Krista nechť ustavičně přednášejí Matce Boží a Matce lidí své prosby, aby ona, která svými modlitbami pomáhala prvotní církvi, také nyní – když je vyvýšena v nebi nad všechny svaté i anděly – ve společenství všech svatých se přimlouvala u svého syna, dokud se všechny rodiny národů – ať už mají čest nazývat se křesťanskými, nebo dosud svého Spasitele neznají – nespojí šťastně v míru a svornosti v jeden Boží lid ke slávě nejsvětější a nerozdílné Trojice.

 


Desátek růžence

Na závěr jsme se pomodlili rozjímavě 3. desátek slavného růžence (Ježíš, který nám Ducha svatého seslal) (převzato z http://www.fatym.com/taf/knihy/ruzenec.htm)

1. Ježíš, který byl pomazán Duchem svatým a mocí (Skutky 10,38)
2. Ježíš, který slíbil apoštolům Zastánce, Ducha pravdy (Jan 15,26)
3. Ježíš, který řekl: „Až přijde Duch pravdy, vás do celé pravdy“ (Jan 16,13)
4. Ježíš, jehož Duch naplnil apoštoly, takže promlouvali z vnuknutí (Skutky 2,4)
5. Ježíš, který v hojnosti vylil Ducha svatého (Skutky 2,33)
6. Ježíš, jehož Duch vedl apoštoly (Skutky 16,7)
7. Ježíš, jehož apoštolové udíleli Ducha svatého vkládáním rukou (Skutky 8,17)
8. Ježíš, který nám dal Ducha jako záruku (2 Kor 5,5)
9. Ježíš, jehož Duch v našem srdci volá: „Abba, Otče!“ (Gal 4,6)
10. Ježíš, v jehož jménu byl Duch svatý seslán (Jan 14,26)

 


Důležité info

Příští setkání bude za 14 dní v neděli 14. května.