Když jsme začínali naše setkání modlitbou, znamenali jsme se křížem a vzývali jsme jméno Otce i Syna i Ducha Svatého. A ve jménu Nejsvětější Trojice jsme se stali křesťany a byli pokřtěni. Tajemství Nejsvětější Trojice je hlavní tajemství víry (Katechismus katolické církve, dále KKC 234). Tajemství, u něhož jsme vždy schopni jen pootevřít dveře a nakouknout, nás navždy bude přesahovat. Svatý Patrik při přiblížení nesmírné hloubky Trojice v jednotě a jednoty v Trojici bere do rukou trojlístek – ne tři Bohové, ale jediný Bůh, ale ne jedna Osoba, ale společenství tří Osob…

 

Sotva jsem začal uvažovat o jednotě, a už jsem ponořen do záře Trojice. Sotva jsem začal myslet na Trojici, a už mě zase uchvacuje jednota… (sv. Řehoř)

 

Jediný Bůh Starého zákona

Stejně jako naše víra musí zrát, rostla i víra Vyvoleného národa v jedinost Boží ve Starém Zákoně.

  • K Abramovi promluvil Bůh (Gn 12) a uzavřel s ním smlouvu.
  • Hospodin je vzýván jako ten, který jednal v životě praotců národa Izraele, jako Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův
  • Mojžíšovi zjevuje záhadné jméno: „Jsem, který jsem.“ (Ex 3,14)
  • Když Eliáš bojuje na Karmelu (1 Král 18) proti přesile ostatních proroků, dokazuje, že ostatní bohové nejsou
  • Vyznání Hospodina jako jediného Boha Vyvoleného národa si židé opakují dodnes:

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh. Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci! Opakuj je svým synům, mluv o nich, když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát. (Dt 6,4-7)

  • První vyprávění o stvoření světa během sedmi dnů (Gn 1,1 – 2,4) vzniká pravděpodobně v době největší zkoušky ve Starém zákoně (6. stol. př. Kr.), kdy je Izrael na lopatkách, chrám Hospodina zničen, desky Desatera nenávratně zničeny, elita národa odvedena do babylonského vyhnanství. Hospodin nejen že je Bohem Izraele, ale žádní bohové jiní nejsou.
  • To, že svět byl stvořen z ničeho (2 Mak 7,28), ale lidé pochopí až v posledních knihách Starého zákona, někdy ve druhém století před Kristem.

 

Novost Nového zákona: Trojice Osob

Nový zákon přináší radikální novinu. Ježíš Kristus zjevuje, že Bůh je ve třech Osobách. Svědčí o Otci – ten není Otcem jen proto, že je prvním zdrojem všeho (Stvořitel) nebo že je dobrotivý (jako by měl být každý otec). Otec je Otcem, protože má Syna, Božího Syna.

 

před Velikonocemi, při nichž byl Ježíš ukřižován a vstal z mrtvých, se setkáváme s celou Nejsvětější Trojicí.

  • Ježíš oslovuje: „Otče“ (ne „Bože“),
    • rozlišuje můj Otec, váš Otec,
    • vzývá jej rodinným oslovením Abba (Mk 14,36),
  • sám Ježíš jedná s Boží mocí
    • s autoritou, koná zázraky, odpouští hříchy, povolává podobně jako Hospodin proroky…
  • Ježíš vyhání zlé duchy Duchem svatým (Mt 12,28)
    • varuje před zhoubností rouhání proti Duchu Svatému (Mk 3,28n)
    • vybízí k důvěře: „Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch Svatý“ (Mk 13,11)

 

I ve velikonočních událostech se objevuje celá Trojice:

  • Otci Ježíš na kříži povznáší modlitbu žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“ (Mt 27,46, srov. Žl 22,2)
    • a je to Otec, kdo ho vzkřísil (srov. Sk 2,22-24)
  • Syn z lásky k Bohu i k lidem jde svobodně a vědomě do Jeruzaléma, kde jej čeká kříž
    • a pak vstává z mrtvých
  • Duch Svatý stále doprovází Syna: než Ježíš na kříži vydechl, „odevzdal ducha“ (Jan 19,30), volá: „Žížním“ (Jan 19,28), odkazuje se na vodu života vztaženou na Ducha Svatého (Jan 7,38n)
    • Ježíš, který přijal Ducha Svatého, ho po vzkříšení daruje

 

A ještě se podívejme na čtyři trojiční citáty z povelikonoční reflexe:

  • „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19)
  • „Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán (= Syn); a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh (= Otec), který působí všecko ve všech.“ (1 Kor 12,4-6)
  • „Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.“ (Gal 4,6)
  • „Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého, ať je s vámi se všemi“ (2 Kor 13,13).

 

A v koho tedy věříme?

Následující slova jsou jedním z platných vyznání římskokatolická církve. Jde o tzv. „Quicumque“ (podle prvního slova „Kdokoliv“), kterému se dnes také říká Symbolum pseudo-Athanasianum. Vzniklo pravděpodobně v Galii v 5. století.

KDOKOLI chce být spasen, je v prvé řadě třeba, aby se držel katolické víry. Jestliže ji někdo nezachová neporušenou a ucelenou, bezpochyby zahyne navěky. Katolická víra je pak tato: Abychom uctívali jednoho Boha v Trojici, a Trojici v jednotě, abychom ani nezaměňovali osoby, ani neoddělovali podstatu. Jiná je totiž osoba Otce, jiná osoba Syna, jiná osoba Ducha Svatého. Avšak božství Otce, Syna a Ducha Svatého je jedno, stejná je jejich sláva a souvěčná je jejich vznešenost.

Jaký je Otec, takový je Syn, takový je Duch Svatý. Nestvořený je Otec, nestvořený je Syn, nestvořený je Duch Svatý. Věčný je Otec, věčný je Syn, věčný je Duch Svatý. A přece nejsou tři věční, ale jen jeden věčný. Jako nejsou tři nestvoření, ani tři nezměrní, ale jeden nestvořený a jeden nezměrný. Podobně je všemohoucí Otec, všemohoucí Syn a všemohoucí Duch Svatý. A přece nejsou tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí. Tak je Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý, a přece nejsou tři bohové, ale je jen jediný Bůh. Stejně tak je Pánem Otec, Pánem je Syn a Pánem je Duch Svatý, ale nejsou tři Páni, ale je jen jeden Pán. Protože jako jsme nuceni v křesťanské víře vyznávat jednotlivě každou osobu jako Boha a Pána, stejně tak je nám zakázáno v katolickém náboženství říkat, že existují tři bohové nebo páni. Otec nebyl učiněn z ničeho: nebyl ani stvořen, ani zrozen. Syn je jen z Otce, neučiněný, nestvořený, ale zrozený. Duch Svatý je z Otce a Syna: neučiněný, nestvořený, nezrozený, nýbrž vycházející. Jeden je tedy Otec, nikoli tři otcové; jeden je Syn, nikoli tři synové; jeden je Duch Svatý, nikoli tři duchové svatí. A v této Trojici není nic dřív nebo později, nic není větší ani menší, ale všechny tři osoby jsou navzájem souvěčné a rovné, takže je třeba vždy uctívat, jak již bylo výše řečeno, jednotu v Trojici a Trojici v jednotě. Kdo chce být spasen, musí takto smýšlet o Trojici.

(citováno podle http://www.paulinky.cz/clanky/Buh-v-Trojici.html)

 

Co věříme o Nejsvětější Trojici? Jak vypadá její vnitřní život?

(dogmata podle Katechismu katolické církve)

  • Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech Osobách: „soupodstatnou Trojici“.
  • Božské Osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: „Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle přirozenosti.“ (KKC 253)
  • Božské Osoby jsou od sebe skutečně odlišné. „Bůh je jediný, ale ne osamocený“. „Otec“, „Syn“ a „Duch svatý“ nejsou pouhá jména, označující způsoby božského Bytí, nýbrž Osoby skutečně odlišné: „Syn není Otec, Otec není Syn a Duch svatý není Otec nebo Syn.“
  • Liší se od sebe navzájem vztahy svého původu: „Je to Otec, který plodí, Syn, který je plozen, Duch svatý, který vychází.“ Božská jednota je trojjediná. (KKC 254)
  • Božské Osoby jsou ve vzájemném vztahu. Skutečná, vzájemná odlišnost božských Osob, protože božskou jednotu nedělí, spočívá výhradně ve vztazích, které je vzájemných vztazích: „V jménech Osob, která vyjadřují vztah, se Otec vztahuje k Synovi, Syn k Otci, Duch svatý k oběma;
  • nicméně, mluvíme-li z hlediska vztahu o těchto třech Osobách, přece věříme v jedinou přirozenost či podstatu.“ Vždyť v nich „je všechno jedno tam, kde není žádný protiklad vztahů.“ „Pro tuto jednotu je Otec celý v Synovi, celý v Duchu svatém; Syn je celý v Otci, celý v Duchu svatém; Duch svatý je celý v Otci, celý v Synovi.“ (KKC 255)

 

A jak se Nejsvětější Trojice projevuje navenek?

  • Celá božská ekonomie (řád spásy) je společným dílem tří božských Osob.
    • „Otec, Syn a Duch svatý nejsou tři původci tvorů, nýbrž jediný původce.“
  • Nicméně každá božská Osoba vykonává společné dílo podle své osobní vlastnosti.
    • „Jeden je totiž Bůh Otec, od něhož jsou všechny věci;
    • jeden je Pán Ježíš Kristus, skrze něhož jsou všechny věci;
    • jeden je Duch svatý, v němž jsou všechny věci. (srov. 1 Kor 8,6)
  • Především božská poslání vtělení Syna
    • Otec posílá anděla s nabídkou Marii stát se Matkou Božího Syna,
    • Syn se vtěluje, stává se člověkem,
    • Duch Svatý sestupuje na Marii a ta počíná Ježíše,
  • … a darování Ducha svatého zjevují zvláštní vlastnosti božských Osob. (KKC 258)
    • Ducha svatého Otec posílá jménem Syna
    • Ducha svatého Syn posílá „od Otce“ (Jan 15,26)
    • -> zjevuje, že je Duch svatý s nimi jediný Bůh.
  • Celá božská ekonomie, dílo společné a zároveň osobní, dává poznat jak vlastnosti božských Osob, tak jejich jedinou přirozenost.
  • Stejně i celý křesťanský život je společenstvím s každou z božských Osob, aniž by se jakkoliv oddělovaly.
    • Kdo vzdává chválu Otci, vzdává ji i Synu a Duchu svatému;
    • kdo následuje Krista, pak jen proto, že ho Otec přitahuje a protože ho Duch vede.

A co biřmování a Nejsvětější Trojice?

  • Biřmování nás hlouběji nás zakořeňuje do Božího synovství, jež nám dává právo volat: „Abba, Otče“ (Řím 8,15),
  • pevněji nás spojuje s Kristem,
  • rozmnožuje v nás dary Ducha svatého.

 

 

Rublevova ikona Trojice

Není to všechno příliš složité? Podívejme se na velmi známou ikonu Trojice od Andreje Rubleva (1360–1430). Odkazuje na návštěvu tří hostů u Abraháma (Gn 18,1–16), ale snad díky ní také trochu lépe nahlédneme do tajemství Nejsvětější Trojice.

Ikona Trojice od Andreje Rubleva.
Ikona Trojice od Andreje Rubleva.

POSTAVY

Kruh

Tři postavy vytvářejí kruh, v jehož centru je ruka prostřední osoby. Kruh, který nemá počátek ani konec, byl vždy symbolem věčnosti a svatosti.

Osoby

Všechny tři osoby mají naprosto stejnou tvář, jež vyjadřuje identitu podstaty Božských osob.

Osoba připomínající Otce je vzpřímenější než další dvě, které k němu jakoby naklánějí hlavu, jakoby v gestu souhlasu, což je opět odkaz na společnou činnost Trojice. Otec je princip všeho.

Prostřední osoba připomíná Syna hlavně svým oděvem: červeným šatem a modrým pláštěm. Je tu zobrazen Kristus oslavený, Kristus Vítěz, s pruhem zlaté látky na rameni. Je symbolem Ježíšovy královské důstojnosti. Kristova tvář není typicky ikonografická, nemá totiž vous. Tak zobrazuje nejen Syna Božího – oslaveného Ježíše z Nazareta, ale vypovídá o věčnosti Syna, který se zrodil z Otce přede všemi věky.

O jedné podstatě všech tří osob vypovídá i nerespektované pravidlo perspektivy. Ačkoliv je prostřední osoba umístěna za stolem, má stejné rozměry a stejnou šíři ramen jako ostatní. Ikonopisec znal toto pravidlo velmi dobře, a právě jeho nepoužitím odkazuje na skutečnost, která přesahuje přirozené limity vidění.

Křídla a hůl

Dalším symbolem jsou křídla, která naznačují, že zobrazené bytosti nejsou stvořené.

Poutnická hůl v rukou každé osoby odkazuje na Abrahamovo setkání se třemi poutníky. Zároveň hůl symbolizuje moc a všemohoucnost.

 

SYMBOLY NA POZADÍ

Dům

Za osobou vlevo, kterou jsme označili jako Otce, je dům. Dům je vždy spojován s otcovstvím – „otcovský dům“. V Janově evangeliu Ježíš říká „V domě mého Otce je mnoho příbytků… jdu vám připravit místo.“ (Jan 14,2) Na konci naší pozemské pouti se stejně jako marnotratný syn navrátíme domů, do Otcova domu (srov. Lk 15,11–24).

Strom

Za prostřední osobou je strom, který ukazuje na Synovo vykupitelské poslání. To souvisí s příběhem Adama, Evy a stromem poznání dobra a zla v ráji, kde podlehnutím pokušení vstoupily do světa hřích a smrt (Gn 2,17). Strom je zároveň dřevem kříže, na kterém nás Kristus svou smrtí ze smrti vykoupil (Ga 4,4–7).

Skála (Hora)

Za třetí osobou, kterou považujeme za Ducha Svatého, je zobrazena skála (hora). Mojžíš udeřil holí do skály a zachránil lid od smrti žízní (Ex 17,8). V Žalmech je skála místem síly, neměnnosti, věčnosti (Ž 18,3; Ž 71,3). Skála je na této ikoně také připomínkou betlémské jeskyně, kde Maria porodila „ovoce Ducha“. Skála je také skalní hrobkou, ze které vyšel vzkříšený Ježíš (Mt 27,60).

Budeme-li vnímat objekt na pozadí jako horu, pak jde např. o setkání Mojžíše s Bohem na hoře, o Ježíšovo proměnění na hoře ap. Hora je místem setkání člověka s Bohem.

 

BARVY

Modrá barva obecně spojuje postavu s božstvím. Každá ze tří osob na ikoně Trojice má proto modrý oděv. Jedině osoba uprostřed má modrý svrchník. Tím je symbolicky vyjádřeno, že Kristovo vtělení je velkým Božím zjevením. Kristovo božství je tajemstvím křesťanské víry. Božství ostatních osob zůstává skryté, objevujeme je skrze víru. Vírou totiž vyznáváme Krista jako Syna Božího a skrze Něho poznáváme Otce a Ducha Svatého.

Červená obecně představuje krev nebo vylití Ducha Svatého v plamenech Letnic. Zde na ikoně jde o Kristovu krev prolitou za hříchy světa.

Žlutá je barvou světla. Obvykle jsou postavy na ikonách zobrazovány na neutrálním, žlutém pozadí. Hlava je nejvýraznější částí postavy, proto bývá obklopena zlatem, což činí postavu zářivou. Pozadí ikony, ať už zlaté nebo žluté, symbolizuje, že postava je ve světle, které je protikladem smrti (1 Petr 2,9).

Zelená znamená život. Duch Svatý je na ikoně Trojice oděn do zeleného pláště, protože je tím, kdo oživuje (Ez 37,1–7).

 

POSELSTVÍ IKONY

Střed ikony – plán spásy

Uprostřed stolu se nachází pohár, kalich pokoje. Je to kalich Nové smlouvy, kalich krve Kristovy (Lk 22,20). Uvnitř kalicha můžeme vidět hlavu beránka a zároveň, jestliže kalich obrátíme, spatříme hlavu mrtvého Krista. Kristus, nevinný beránek, dal svůj život pro spásu světa (srov. 1 Petr 1,19; J 1, 29).

Ve středu celé ikony je pravá ruka prostřední osoby, která nám připomíná Krista. Boha poznáváme skrze Zjevení jeho plánu spásy a Syn je vrcholem Zjevení (srov. Ef 1,9–10). Jeho ruka v žehnací pozici žehná tomuto plánu, jehož cílem je pokoj – spása lidského pokolení, která byla umožněna vtělením a vykupitelským dílem Syna. Ruka osoby vpravo – Ducha Svatého – je spíše v gestu pokory či poslušnosti. Duch Svatý je ten, který naplňuje božský plán svým působením ve stvoření, tajemným způsobem, ve skrytosti srdce.

Obdélník na přední straně stolu symbolizuje vesmír. Bůh je větší než stvořený vesmír, ten je plně podřízen vůli Boží. To znamená, že Bůh připravil tento plán spásy ještě předtím, než realizoval stvoření (srov. Kol 1,15n – chvalozpěv o Kristu). Spása je darována univerzálním způsobem: Bůh chce, aby všichni lidé, stvoření k jeho obrazu, k jeho podobě (Gn 1,27), Ho jednoho dne objevili a navrátili se k Němu (srov. např. Tit 2,11–13). Otcův plán spásy je tedy skutečným námětem ikony.

Pozvání ke stolu

Křtem jsme získali pozvání ke svatému stolu. Volné místo u stolu je připraveno pro nás. S bázní Boží, vírou a láskou, přistupte k účasti na kalichu (liturgie sv. Jana Zlatoústého). A díky činnosti Ducha Svatého se staneme tělem Kristovým a syny a dcerami Otce… Víme, kdo jsme, protože nám bylo dáno poznávat Boha. Naše skutečná osobní identita je naplněna v našem vztahu s Bohem.

(kráceno z http://www.cestykatecheze.cz/casopis/2009-2/Ikona-Trojice.html)

 

Další setkání nás čeká v neděli 26. února 2017. Během této doby nám mohou opět napomoct biblické citáty.

One thought on “Příprava na biřmování 3: Nejsvětější Trojice”

Comments are closed.