Tématem našeho druhého setkání byla modlitba. Není těžké odhadnout, že jsme hovořili o tom, že je pro náš duchovní život nesmírně důležitá. Jenže zároveň cítíme, že ne vždycky (a možná i často) není zrovna jednoduché se do ní ponořit…

Námitky proti modlitbě

  • Nic při ní necítím. – Své pocity ovlivnit nedokážeme. Naštěstí se kvalita modlitby podle nich neměří. Věrně vytrvat už je modlitbou, chvílí čisté víry. Svatý Teofan Zatvornik říkal: „Nepokoušejte se zjistit, jak hluboké byly vaše pocity, nebo oč více rozumíte Božím věcem. Ptejte se sami sebe – plním teď Boží vůli lépe než předtím? Pokud ano, modlitba přinesla svoje ovoce, pokud ne, nepřinesla nic.“
  • Jsem tak roztržitý! – Také se začnete modlit a hned vaše myšlenky sklouznou úplně jinam? Když se ale stokrát během modlitby „načapáte“, že vám myšlenky zbloudily, znamená to, že jste se stojedenkrát zase vrátili zpět k modlitbě!
  • Proč mám pořád opakovat totéž? – Modlitba ale není samomluvou! Je přechodem od já k ty, od sebestřednosti k otevřenosti. V pokoře s vědomím vlastní ubohosti roste naše důvěra, osvědčující se ve vytrvalosti.
  • Jak to, že Pán nevyslyšel mou prosbu?! – Jak provokativně zní Ježíšova slova: „Budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.“ (Mt 21,21) Jak by bylo krásné, kdyby Bůh byl automatem, do kterého vhodíme modlitbu a vypadne nám vyslyšení prosby. Jenže není pro mě Bůh jen užitečným prostředkem? Je mu milá i naše chvála? Bůh ví nejlépe, co potřebujeme. Přeměna srdce je odpovědí na naši prosbu. Svatá Terezie z Avily nám radí: „Nepros o lehčí břemena, ale o silnější záda!“
  • Jenže já na modlitbu nemám čas! – Jak chápat větu: „Neustále se modlete?“ (1 Sol 5,17) Modlitba je neodlučitelná od křesťanského života. I když neklečíme 24 hodin denně na kolenou, můžeme spojovat své skutky s modlitbou a naopak modlitbu se skutky. Je možné se modlit kdekoliv a „vystřelit“ k Bohu střelnou modlitbu. A když jsme se rozhodli dát určitý čas Pánu, nebylo by slušné jej zkracovat. Modlitba žije z věrnosti. Nepřipravuje o čas, ale naopak jej naplňuje smyslem.

 

Co je modlitba?

Modlitba je povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra (sv. Jan Damašský)

Modlitba je vzájemné volání mezi Bohem a člověkem. Modlitba je rozhovor, ne monolog. Ale mluví skutečně Bůh? Ano, je to On, kdo k nám promlouvá v Písmu. Je to On, kdo je koná při liturgii. Je to On, který nás podněcuje životem svatých. Je to On, jehož hlas cítíme ve svém svědomí nebo když třeba zakoušíme vnitřní radost…

Možná se nejvíce modlíme, když toho nejméně říkáme. A možná se modlíme nejméně, když toho říkáme nejvíce. (sv. Augustin)

Modlitba je ale také boj! – Je bojem proti nám samým i proti pokušiteli. Ten, kdo to myslí s Pánem Bohem opravdu vážně, ten bude více pokoušen. Vždyť jde o hodně – a to se ďáblu nelíbí!

Modlitba vyžaduje pokoru. – Stačí si vzpomenout na příběh farizea a celníka (Lk 18,9-14)

Jak se modlil Pán Ježíš?

Evangelia nám svědčí, že se Pán Ježíš často, vytrvale modlil. Vidíme jej v modlitbě například při křtu od Jana (Lk 3,21), před vyvolením dvanácti apoštolů (Lk 6,12), při proměnění na hoře (Lk 9,28), jak učí modlit se učedníky (Lk 11,1-4), jak se za ně modlí při poslední večeři (Jan 17), jak zápasí v Getsemanské zahradě (Lk 22,39-46). Na kříži jeho nejpropastnější modlitba shrnuje zoufalství a nářek lidí všech dob: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46, srov. Žl 22,2) Je ale zároveň naplněná bezmeznou důvěrou: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ (Lk 23,46)

A jak my?

Nejjednodušší rada k modlitbě zní: zkuste se modlit! A uvidíte…
Napomoct vám do příštího setkání mohou i biblické citáty o modlitbě.
Příště se uvidíme v neděli 12. února (po jarních prázdninách).