Čtvrtek

12. října

Povolání sv. Radim,

 biskup

Když držíme v náručí miminko, býváme plní radosti. Přestože je tento malý tvoreček tak bezbranný, vidíme v něm znamení Božího požehnání. Dar nového života nás dojímá.

Už v Písmu svatém nalezneme na mnoha místech, že potomek je důkazem Boží přízně. Abrahám je označován za praotce víry. Jemu Bůh zaslíbil, že mu dá dva velké dary: zemi (srov. Gn 12,7) a potomstvo početnější než hvězdy na nebi (srov. Gn 15,3–5). Při listování Biblí narazíme dále například na záchranu malého Mojžíše z vod Nilu (srov. Ex 2,1–10), vymodleného Samuela (srov. 1 Sam 1) či na narození Jana Křtitele ze staré matky (srov. Lk 1,5–25). Vrcholem všech zázračných narození je pak příchod Božího Syna v lidském těle skrze početí z Ducha Svatého (srov. Lk 1,26–38).

Tento první den naší novény proto přicházíme děkovat Bohu za nesamozřejmý dar Dymiho života, za jeho rodiče, příbuzné, ale i za všechny, kteří se podíleli na jeho výchově a vzdělání.

Stejně jako pro proroka Jeremiáše platí následující slova i pro Dymiho: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě“ (Jer 1,5). Už od věčnosti myslel Bůh na Dymiho – stejně jako na každého z nás. Děkujeme, že uslyšel Boží hlas a uvěřil, že jej Pán volá ke kněžství. Děkujeme, že na toto pozvání s velkodušností odpověděl, přestože by se spolu s prorokem mohl bát: „neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý“ (Jer 1,6).

Každé Boží povolání je nezaměnitelné: někoho Pán povolá od stáda ovcí (srov. 1 Sam 16,11–13), jiného od rybářských sítí (srov. Mt 4,18–22), klidně i hříšníka z celnice (srov. Lk 5,27–32) – anebo někoho z našeho středu. Povolání ke kněžské službě si nelze vynutit, ale lze s důvěrou prosit Pána žně, „aby poslal dělníky na svou žeň“ (srov. Mt 9,38).

Dymi bude za devět dní vysvěcen ke kněžské službě ne pro své výjimečné schopnosti – i když za všechny rozvinuté talenty patří Pánu dík. Půjde v síle Hospodinově: „neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš, a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit. Neboj se, neboť já jsem s tebou“ (srov. Jer 1,6n).

Kéž nepřestane Dymi vděčně děkovat za dar svého života a kéž nepřestane žasnout nad svým povoláním. Kéž jako svatý Pavel pokorně vyznává: „Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal“ (1 Kor 9,16).

 

Pátek

13. října

Modlitba  

Co nejvíce očekáváte od kněze? Že bude přátelský, vtipný, obětavý, že bude ochotně navštěvovat rodiny, naslouchat starým, rozumět si s dětmi i mladými, že bude dobrý organizátor a velký opravář památek…? Svatý otec Benedikt XVI. řekl: „Bůh je to jediné bohatství, které touží lidé v knězi najít.“ Nežádejme méně, než nám chce Bůh dát!

Je velkým pokušením – i pro kněze – zaměstnávat se spoustou na první pohled dobrých věcí, které ale poplavou na vodě a nebudou mít základ na skále (srov. Mt 7,24). Marta dělala, co mohla – ale raději se měla posadit Pánu k nohám (srov. Lk 10,38–42). Na Dymiho také dopadne spoustu povinností – od slavení svátostí a přípravy na ně, přes vyučování ve školách, po setkávání s nejrůznějšími lidmi… Prosme, aby uprostřed všech starostí zůstal věrný modlitbě. Kéž s ní začíná i končí den, kéž v ní čerpá inspiraci pro svůj život, kéž provází jeho učení i zpovídání, kéž věrně otvírá breviář v modlitbě za sobě svěřené lidi.

Ať je mu vzorem Pán Ježíš, který se dlouhou dobu modlil: před vyvolením svých učedníků celou noc strávil v rozhovoru se svým Otcem (srov. Lk 6,12), po velkém kázání a rozmnožení chlebů vystoupil na horu, aby s Ním byl sám (srov. Mt 14,23), nebo při poslední večeři, kdy „pozvedl oči k nebi a modlil se“ (Jan 17,1), jak jsme slyšeli dnes. Tehdy ve večeřadle prosil Ježíš za všechny jemu svěřené a za jejich věčný život, poznání Otce i jednotu.

Přáli bychom Dymimu, aby trpělivě naslouchal potřebám lidí a s důvěrou je předkládal Bohu. Má-li přinášet Boha na zem, kéž v modlitbě nachází sílu přestávat žít jen ze sebe, pro sebe a z vlastních sil. Svatý Augustin řekl: „Dělej, co můžeš, a modli se za to, co nemůžeš, a Bůh ti dá, že budeš moci.“ Kéž „jeho komůrka“ (srov. Mt 6,6) i klekátko před svatostánkem jsou místy, kde Dymi bude čerpat, aby Bůh skrze něj mohl dávat.

 

Sobota

14. října

Jednota sv. Kalist I.,

papež a mučedník

Druhý vatikánský koncil, konstituce Lumen Gentium, č. 28:

Kněží, pečliví spolupracovníci biskupského stavu, jeho pomocníci a nástroj, povolaní sloužit Božímu lidu, tvoří se svým biskupem jediný kněžský sbor určený pro různé úkoly. V jednotlivých místních shromážděních věřícího lidu jaksi zpřítomňují biskupa, s nímž jsou důvěrně a velkodušně spojeni. Jeho povinnosti a starosti berou na sebe, pokud jim to přísluší, a v denní péči vykonávají. Pod biskupovým vedením posvěcují a řídí sobě svěřenou část Pánova stádce, činí univerzální církev viditelnou tam, kde jsou, a poskytují vydatnou pomoc při budování celého Kristova těla (srov. Ef 4,12). Ať mají vždycky na zřeteli dobro Božích dětí a snaží se přispívat svou prací k pastorační činnosti celé diecéze, ano i celé církve. Pro tuto svou účast na kněžství a poslání mají kněží uznávat biskupa opravdu za svého otce a s úctou ho poslouchat. Biskup má hledět na kněze, své spolupracovníky, jako na syny a přátele, jako Kristus své učedníky už nenazývá služebníky, nýbrž přáteli (srov. Jan 15,15). Všichni kněží tedy, jak diecézní, tak řeholní, jsou svěcením a službou přidruženi ke sboru biskupů a podle svého povolání a podle své milosti slouží dobru celé církve.

Společné posvátné svěcení a poslání spojuje všechny kněze mezi sebou navzájem důvěrným bratrstvím, které se má dobrovolně a ochotně projevovat vzájemnou pomocí jak duchovní, tak hmotnou, jak pastorační, tak osobní, při shromážděních i ve společenství života, práce a lásky.

Výmluvným a vřelým bodem kněžského svěcení je pozdravení pokoje, kdy nejprve biskup a pak všichni kněží přicházejí k novokněžím a opravdu srdečně je mezi sebe vítají.

 

Neděle

15. října

Mše svatá sv. Terezie od Ježíše,

panna a učitelka církve

Když se řekne kněz, vybavíme si jej nejspíše, jak slaví mši svatou. Ale kněz může vysluhovat všechny svátosti až na udílení svěcení: může křtít, s povolením biskupa biřmovat, slavit eucharistii, udělovat rozhřešení ve svátosti smíření, slavit svátost nemocných a žehnat manželům. Kněz ale nepřichází se svou vlastní silou a schopností: např. při křtu je to Kristus, kdo křtí.

Mezi ostatními svátostmi zaujímá výsadní postavení svátost eucharistie. Kristus je přítomen nejen při slavení mše svaté, ale i po ní. Je nám tak blízko, že jej můžeme přijímat, i zneuctít. Můžeme se před ním klanět, i jej míjet bez povšimnutí.

Dmytro bude pronášet slova: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Prosme, aby se projevovala i v jeho životě a on byl ochotný vydávat se za potřeby lidí. Prosme, aby také sám čerpal sílu pro svou službu v blízkosti Pána Ježíše v eucharistii.

 

Pondělí

16. října

Zpovídání sv. Markéta Marie Alacoque, panna

Víte, čeho se asi nejvíce jáhnové bojí před kněžským svěcením? Řekl bych, že slavení svátosti smíření. Ale věřím, že se na to také velice těší.

Na dnešek připadá památka svaté Markéty Marie Alacoque, která rozšířila úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Díky jejím vizím bývají na první pátek v měsíci rozšířené příležitosti ke svátosti smíření a doporučuje se účast na devíti prvních pátcích po sobě se svatým přijímáním a se zásvětnou modlitbou.

Velkým vzorem kněží je svatý Jan Maria Vianney. Když jsme se před sedmi lety spolu s Dymim hlásili do semináře, právě končil Rok kněží, jehož hlavním průvodcem byl právě farář arský. Jeho obdivuhodná disponibilita pro slavení svátosti smíření nebo ochota doplnit pokání, které kajícníci nebyli schopni, jsou dobrým ukazatelem pro život kněží.

Slavení svátosti smíření je něco krásného. Slyšeli jsme to v úryvku evangelia. Přesně to dělá Ježíš s námi. Ve zpovědi se vylévá milosrdenství v takové míře, že jediná překážka může stát na naší straně. Toho všeho bude Dymi svědkem a prostředníkem.

Bude ale také vycházet ze své vlastní zkušenosti. Kněz stojí na obou stranách zpovědnice (i když ne najednou, protože nikdo si nemůže tento Boží dar udělit daň). Každý z nás nese v sobě důsledky dědičného hříchu a náklonnosti ke zlému se nevyhnou samozřejmě ani kněží.

Proto dnes můžeme prosit za to, aby Dymi byl dobrým kajícníkem i zpovědníkem.

 

Úterý

17. října

Celibát sv. Ignác Antiochijský, biskup a mučedník

 

Středa

18. října

Kázání sv. Lukáš,

evangelista

Písmo svaté tvoří spolu s tradicí a učitelským úřadem základní orientační body pro život katolíka. Dmytro se s ním bude věrně dennodenně setkávat: četba z Písma doprovází každé slavení svátostí, bude se připravovat na kázání, modlit breviář, vyučovat, ale také hledat orientaci pro svůj život… „Všechno, co je v něm napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti.“

Síla Bible je na jiném místě popsána jako meč Božího slova. Tento meč není ozdobou, kterou si máme prohlížet ve vitríně svých knihoven. Dmytro se bude snažit lidi vést k pravidelné četbě. Bude mít hlásat Boží slovo, ať je to „vhod či nevhod“. Věříme, že nebude učitelem, který „šimrá uši posluchačů“. Svatý Pavel vybízí Timoteje a také Dmytra: „Pracuj jako hlasatel evangelia, dobře konej svoji službu.“

Boží slovo je náročné, to ano, ale je „plné života a síly“. Kéž také bude moct před Pánem říct Dmytro: „Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval.“ Kéž to díky jeho službě budou moct říct i lidi okolo…

 

Čtvrtek

19. října

Služba sv. Pavel od Kříže

Každý z nás má už od svého křtu účast na Kristově kněžství. Říká se tomu všeobecné kněžství věřících. Vysvěcení kněží mají podíl na tzv. služebném kněžství. Také to je účastí na jediném Kristově kněžství a ze své podstaty má sloužit kněžství všeobecnému. Úkolem kněží je tedy rozvíjet křestní milost u nás všech křesťanů a jednat ve jménu Krista uprostřed společenství. Jejich posláním je učit, konat bohoslužbu a vést duchovní správu. Mají zcela záviset na Kristu a být zároveň ve prospěch lidu. Očekáváme, že Dmytro i ostatní spolubratři také budou Pánu přednášet v modlitbách jim svěřený lid.

Pán Ježíš před svým utrpením při poslední večeři vstal od stolu, přistoupil k učedníkům a začal jim umývat nohy. Svatý Petr této Pánově pokoře nerozuměl. Ale Pán nám svým příkladem předal úkol: „I vy máte jeden druhému nohy umývat.“

V dnešním úryvku jsme slyšeli o skutcích tělesného milosrdenství, kterých je celkem sedm: sytit hladové, napájet žíznivé, ujímat se těch, kdo jsou na cestách, oblékat nahé, navštěvovat nemocné a vězněné a pohřbívat zemřelé. Ty doplňuje řada sedmi skutků duchovního milosrdenství: učit nevědomé, radit pochybujícím, napomínat hříšné, těšit zarmoucené, odpouštět urážky, snášet trpělivě obtížné osoby, modlit se k Bohu za živé i mrtvé.

Kéž Dmytro dokonale naplňuje oboje přikázání, jak nám je předal Ježíš: milovat Boha nade všechno a milovat bližního jako sám sebe.

 

Pátek

20. října

Duch Svatý  

Zítra v 10 hodin se v královéhradecké katedrále odehraje něco mimořádného: do nitra Dymiho, Petra a Gorazda se vtiskne pečeť Kristova kněžství.

Po vyslechnutí evangelia kandidáti vysloví stejná slova jako proroci před nimi: „Zde jsem.“ Před samotným svěcením budou slavnostně pronášet sliby. Hned v prvním se bude biskup mimo jiné ptát: „Chceš v Duchu Svatém vést Boží lid a sloužit mu?“ Poté se vrhnou tváří k zemi a za vzývání svatých budeme prosit „Boha, všemohoucího Otce, aby v nich bohatě rozmnožil dary Svatého Ducha“ a aby seslal „požehnání Svatého Ducha na tyto své služebníky.“ Poté na ně biskup vloží ruce, což je od dob apoštolů biblickým gestem předávání daru Ducha Svatého. V samotné modlitbě svěcení se bude za ně modlit, aby Bůh obnovil „v jejich nitru Ducha svatosti“ a „ať milostí Ducha Svatého přinášejí hojný užitek v lidských srdcích.“

Poté novokněží obléknou kněžské roucho a biskup jim pomaže ruce posvátným křižmem se slovy: „Náš Pán Ježíš Kristus, kterého Otec pomazal Duchem Svatým a mocí, ať tě ochrání a posiluje.“

Apoštolové dostali při seslání Ducha Svatého sílu vyjít hlásat zmrtvýchvstalého Krista celému světu. Věříme, že Bůh bude svým požehnáním provázet i naše novokněze. Ti budou při každé mši svaté také svolávat Ducha Svatého, aby proměňoval chléb a víno v Tělo a Krev Kristovu a aby z nás činil jedno společenství.

Kéž Duch Páně, kterým budou novokněží pomazáni, dá také jim sílu „zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, zajatým oznámit propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto (…), potěšit všechny soužené [a] zarmoucené (…) obveselit.“