Jaromíra Machovcová

Již dlouhá léta se staráte o P. Filipa M. Ant. Stajnera. Co Vás k této službě přivedlo?

Legie Panny Marie. To je celosvětové hnutí, které vzniklo asi před sto lety v Irsku jako odpověď na otázku skupinky mladých lidí: „Co můžeme dělat, aby byl Bůh ve světě více milován?“

Dnes má Legie 14 miliónů členů, scházíme se po malých skupinkách rozsetých po celém světě ke společné modlitbě a také ke konkrétní práci. Jedním z našich úkolů je pomáhat kněžím. Když mne před patnácti lety těžce nemocný P. Filip požádal o pomoc, moje odpověď byla jasná. Po čase se i on stal legionářem a od loňského roku je spirituálem poděbradské skupiny.

Jak po těchto letech chápete kněžství?

Určitě došlo k posunu k mnohem větší úctě. Často nás doma navštěvoval můj tatínek, i on o kněžství a křesťanství více přemýšlel a nakonec se rozhodl pro obnovení svého vztahu ke Kristu. Letos zemřel – doma, obklopený rodinou, zcela vyrovnaný, vyzařoval klid a lásku. Jeho syn, můj bratr, jenom řekl: „To byla krásná smrt.“ Jaké by bylo tatínkovo umírání a jaká věčnost bez pomoci kněží.

Stále více si uvědomuji, jak je otázka vlastní spásy vytěsňována z oblasti našich zájmů. To je veliká škoda. Važme si kněží. 

Otec Filip přes svou nemoc rozhodně nezahálí, díky Vaší pomoci překládá, píše, organizuje a Váš dům je místem mnoha návštěv. Na jaké setkání nebo na jakou činnost ráda vzpomínáte?

Díky P. Filipovi mám tu velikou čest a milost, že smíme mít v našem domácím svatostánku Nejsvětější Svátost. Každodenní setkání s eucharistickým Pánem jsou pro mne zcela jistě těmi nejkrásnějšími chvílemi. Jinak je tu opravdu dost čilý ruch a milých i vzácných hostů tuzemských i ze zahraničí nespočet. P. Filip prostě miluje Církev a tak se o ni zajímá a stará, nakolik mu síly stačí, a také dovede zaměstnat široký okruh spolupracovníků všeho možného druhu. Jeho krásnou aktivitou je práce pro Sdružení přátel Anny Bohuslavy Tomanové, které založil a v němž také působí jako spirituál. Návštěvu hrobu naší stigmatizované Aničky v Klášterci nad Orlicí vřele doporučuji.

Pro mne osobně bylo obzvlášť milé setkání s výpravou rakouských legionářů vedených dvěma kněžími – přijel jich celý autobus – samé děti a mládež.

 

Související článek: Poděbradský kněz, kterého možná neznáte…