Gotický kostel byl postaven ve 14. století na místě dřevěného kostelíka s hřbitovem. O čtyři století později byl hřbitov zrušen. Kostel prošel až do dnešních dnů dvěma většími přestavbami v 16. a 19. století a některými úpravami. Pozdně gotickou trojlodní přestavbu provedl italský renesanční stavitel Giovanni Battista Aostalli de Salla v desetiletí 1552-1562. Tento stavitel podílející se mj. s Ulricem Aostallim na stavbě zámku v Litomyšli, prováděl v Poděbradech také renesanční přestavbu zámku. Poděbradský kostel se stal po jeho smrti 31.7.1575 místem jeho posledního odpočinku. Náhrobek, který jej zobrazuje klečícího před křížem při modlitbě, je zasazen do zdi v pravé lodi. Poblíž se nachází dřevěná deska s latinským opisem náhrobního kamene první manželky krále Jiřího z Poděbrad paní Kunhuty ze Šternberka, zde pochované, o níž bylo napsáno: „Byla jest chudých máti a milovala vše dobré“.


V r. 1689 byla přistavena barokní kaple P.Marie Bolestné a na jejím oltáři je reliéf znázorňující Povýšení sv. Kříže.

Vzorem pro vytvoření hlavního pozdně barokního oltáře tepaného z postříbřené mědi z 70. let 18.století byl mariánský poutní oltář v rakouském Mariazell. Tato jeho kopie byla do zdejšího kostela přenesena ze zrušené kaple v Nových Mlýnech nedaleko Poděbrad (v r. 1783). Renesanční olověná křtitelnice na levé straně vpředu pochází z r. 1563, renesanční původ má také kostelní kůr na třech arkádách. Barokní kazatelna je z r. 1725, zpovědnice z r. 1730. Kostelní okna mají figurální výzdobu (světci a čeští patroni), která pochází z konce 19. a první třetiny 20.století. Původní gotická okna zůstala zčásti zachována v presbytáři. Vpředu vpravo je socha Čeňka Vosmíka Srdce Páně (postava Krista, z r.1933). Dva rozměrné barokní obrazy Ukřižování Krista a Svatá Rozálie z  18.století jsou díly českých malířů a to z okruhu Brandlova a dále Matěje Škréty.

Věž kostela byla postavena v r. 1818 a je v ní zavěšen zvon Vojtěch (z r. 1759). Další přístavby jsou z r. 1863 (sakristie,oratoř akaple sv.Cyrila a Metoděje). Na konci 19. století byly na kostele provedeny novogotické úpravy stěn a oken.

Historie poděbradského proboštství

5.února 1886 papež Lev XIII. povýšil poděbradské děkanství na proboštství. Tato skutečnost byla umožněna hned několika mimořádně příznivými okolnostmi. U zrodu myšlenky stáli tehdejší starosta Josef Hellich, správce poděbradského panství Leopold Doležal a především tehdejší poděbradský děkan ThDr.Leopold Kotrbelec (1815-1889), vzdělaný muž, těšící se všeobecnému uznání jako oblíbený duchovní i nadaný organizátor. Do Poděbrad přišel v roce 1867 z Jičína, kde vyučoval na gymnáziu dějepis, zeměpis a filosofickou propedeutiku. Jeho úspěšné zdejší působení v následujících letech nalezlo výraz mimo jiné i v rozsáhlých opravách poděbradského chrámu.
Patronátní právo k poděbradskému beneficiu náleželo majitelům poděbradského panství, v té době zastupovaným knížetem Filipem Arnoštem z Hohenlohe-Schilingfürstu, známým dobrodincem města nejen z dob vzniku lázní. Ten vzal záměr děkana Kotrbelce za svůj a hned se také ujal jeho praktické realizace. Žádost ke Svatému stolci o povýšení poděbradského děkanství na proboštství byla datována 30.listopadu 1885. Její brzké kladné vyřízení podpořilo souhlasné stanovisko královéhradeckého biskupa Josefa Jana Haise a zejména osobní zákrok strýce knížete Filipa Arnošta, kardinála Hohenlohe. V žádosti byly užity také poměrně pádné historické argumenty poukazující na fakt, že tři Kotrbelcovi předchůdci na postu poděbradského děkana byli už v průběhu 18.století titulárními probošty chrámu Panny Marie v Siklosi v Dolních Uhrách.
Po vydání příslušného papežského breve (=stručné úřední písemnosti) dne 5.února 1886 a jeho veřejném publikování v ordinariátním listu královéhradecké diecéze (17.2.1886) mohlo dojít ke slavnostnímu uvedení nově ustanoveného probošta do úřadu. Instalace se konala 25.března téhož roku za účasti královéhradeckého biskupa Haise, kanovníků katedrální kapituly a dalších církevních i světských hodnostářů.
Papežské breve přiznalo poděbradským proboštům na svou dobu významné privilegium – právo užívat pontifikálie (=bohoslužebná roucha a předměty vyhrazené k užívání biskupům). Proto byly záhy opraveny starší pontifikálie, uchovávané v poděbradském kostele,a pořízeny nové. Probošt Kotrbelec jich mohl několikrát využít i při církevních slavnostech mimo obvod poděbradské farnosti, např. ve svém rodišti Táboře.
Nejviditelněji však prokázanou poctu připomínají dodnes všem poděbradským i návštěvníkům města dva kamenné reliéfy se znakem proboštství, zhotovené sochařem Bohuslavem Schnirchem a zasazené nad portály vstupních dveří kostela a fary.

Marek Ďurčanský

Doplnění:

originální Křížová cesta